Obec Brumovice

Dr. Jan Herben

Narodil se 7.5.1857 v Brumovicích , zemřel 24.12. 1936 v Praze.
Spisovatel, novinář, literární kritik a historik, národopisec, znalec a pronikavý kronikář rodného kraje / románová kronika Do třetího a čtvrtého pokolení, Brumovice, Moravské obrázky, Na dědině/ a kraje na Táborsku / Hostišov/, průkopník uměleckého realismu, blízký přítel T.G..Masaryka / Masaryk politik, Masarykův rodinný život, Tomáš Garrique Masaryk, prezident Republiky československé,…/, politik /autor úvodního textu k ústavě, která platí dodnes/.
Zakladatel a hlavní redaktor realistického časopisu Čas, pro děti objevil a do života uvedl knihu Jana Karafiáta Broučci, pro literární svět objevil Petra Bezruče.
Jan Herben dlouhá léta v Brumovicích nežil, rád se však do svého rodiště vracel. V roce 1926, kdy se otevírala místní sokolovna, pronesl slavnostní projev. Nikdy na Brumovice nezapomněl. Pochován je na Olšanském hřbitově v Praze.

RNDr. Josef Líznar

Narodil se 28.10.1852 v Brumovicích, zemřel 12.června 1932 v Brně.
Studoval matematiku a fyziku. Soukromý docent pro meteorologii, klimatologii a zemský magnetismus na Technice ve Vídni, řádný profesor na Vysoké škole zemědělské. Zásluhou prof. Dr. Lásky a spisovatele Dr. Herbena byl r. 1922 jmenován řádným profesorem kosmické fyziky a zemského magnetismu na Karlově univerzitě v Praze. Z přátelství s Řehořem Mendelem vzniklo pojednání Klima města Brna. Prof. Líznar se věnoval pozorování poruch působených vlivem Slunce, pohybu Měsíce, zemětřesení, vztahům mezi slunečními skvrnami a zemským magnetismem.

MUDr. František Kňůr

Narodil se v Brumovicích 3.12.1882, zemřel 13.4.1943 v Praze.
Vojenský lékař pro nemoci kožní a pohlavní.

Antonín Flódr

Narodil se v Brumovicích 10.6.1887, zemřel 20.1.1967 v Židlochovicích.
Učitel, výzkumný pracovník, záslužná byla jeho práce v oblasti folklóru.

Vladimír Kovářík

Narodil se 11.2.1921 v Brumovicích, zemřel 6. 7. 1999 v Praze.
Ilustrátor, grafik, tvůrce bankovek. Technicky velmi vyspělý a vzdělaný kreslíř, věnoval se převážně ilustraci dobrodružné literatury. Za známkovou tvorbu obdržel četná ocenění.

Metoděj Hanák

Narodil se v Brumovicích 3.7. 1903, zemřel 18. 11. 1998 v Brumovicích.
Vynikající muzikant, skladatel, dirigent, zakladatel mnoha dechových kapel.
Výborný učitel hudby, vyučoval hře na dechové nástroje a harmoniku.

Alois Vyhňák

Alois Vyhňák se narodil 11. 8. 1919 v Hodoníně, ale jeho rodina se brzy přestěhovala do Brumovic.

V létě 1939 se nechal úmyslně naverbovat do pracovního tábora v Linci, odtud pak o Velikonocích roku 1940 odjel přes Štýrský Hradec až těsně k jugoslávským hranicím, které se mu podařilo úspěšně přejít. Přes Záhřeb se dostal do Bělehradu a odtud přes Řecko a Turecko do Bejrútu, lodí do Marseille.

Po pádu Francie přijel 7. července 1940 do Anglie, kde byl přidělen ke štábní rotě. Přihlásil se k nasazení do nepřátelského týlu, na podzim 1941 prodělal základní kurz ve Skotsku a parakurz na letišti v Ringway u Manchesteru a během let 1942 a 1943 ještě řadu dalších kurzů.

2. května 1944 byl lodí odeslán do Itálie a tam po několika změnách (ve složení skupiny) zařazen v hodnosti rotného do desantu PLATINUM-PEWTER (spolu s ním velitel npor. Jaromír Nechanský a radisté rt. Jaroslav Pešán a čet. Jaroslav Klemeš). Desant měl spojovací, zpravodajské a speciální úkoly (přijímání speciálních letadel, materiálu a osob) a měl se dát k dispozici českému domácímu odboji – především Radě tří, která působila na Českomoravské vrchovině.

Vlastní výsadek členů desantu se uskutečnil v noci ze 16. na 17. února 1945 mezi obcemi Javorné – Krásné u Nasavrk. Parašutisté však byli od počátku stíháni sérií nehod (rozbití materiálu, vysílaček) a z důvodu prozrazení museli také často střídat úkryty. A. Vyhňákovi se brzo podařilo z trosek dvou radiostanic sestavit nouzovou vysílačku a spojit se s Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) v Anglii, kterou mimo jiné požádal o zhození nového spojovacího materiálu (uskutečněno z 22. na 23. 3. 1945). Sám Alois Vyhňák unikl jenom o vlásek smrti nebo zatčení 19. 4. 1945, když s Cyrilem Musilem přemísťovali vysílačku do novoměstského lihovaru a dostali se do přestřelky s Němci (naštěstí se podařilo se jim utéct).

Po osvobození zůstal Alois Vyhňák v armádě a jako spojovací důstojník působil u čs. vojenského atašé v Paříži. Po únorovém převratu roku 1948 se rozhodl zůstat na Západě. S anglickou manželkou a dvěma dětmi odešli do Anglie a později v roce 1956 do Kanady.

24. 7. 1994 ukončil A. Vyhňák ve Willowdale, po nevydařené operaci kyčle, sám svůj život.
A. Vyhňák byl za své zásluhy v boji proti fašismu vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a medailí Za zásluhy.

Antonín Sedláček

Antonín Sedláček se narodil 29. 5. 1912 v Brumovicích v rodině domkáře Josefa Sedláčka. Po absolvování gymnázia vHodoníně studoval v letech 1933 - 1935 na vojenské akademii v Hranicích. Poté sloužil v brněnské posádce jako důstojník, koncem 30. let 20. století v době ohrožení republiky byl nasazen do pohraničních posádek.

Po obsazení Čech a Moravy německou armádou odešel na konci roku 1939 ilegálně přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Libanon do Francie, kde byl jako poručík zařazen k pěšímu pluku 2 ve výcvikovém středisku Agde u Marseille. Jako velitel spojovací čety a pobočník praporu se na jaře 1940 zúčastnil ústupových bojů francouzské armády od řeky Marny až k Loiře a po pádu Francie byl evakuován do Velké Británie.

V Británii byl A. Sedláček zařazen do tankových vojsk a prodělal výcvik v Leamington Spa a v dalších místech. Společně s ostatními československými vojáky netrpělivě očekával otevření druhé fronty v Evropě.

Koncem léta 1944 byl Sedláček v hodnosti kapitána a velitele tankové roty přesunut v rámci Samostatné československé obrněné brigády do prostoru přístavní pevnosti Dankerque na francouzsko-belgických hranicích. Úkolem našich jednotek bylo (společně s britskými a francouzskými oddíly) pevnost dobýt nebo alespoň blokovat činnost německé posádky v týlu spojeneckých akcí. Kapitán Sedláček se zúčastnil všech bojů v tomto prostoru od prvního střetu 8. 10. 1944 až do kapitulace Němců 9. 5. 1945 (k největšímu střetu došlo 28. 10. 1944).

Za svoji bojovou činnost byl Antonín Sedláček vyznamenán britským řádem Military Cross (2. nejvyšší britský řád), francouzským vyznamenáním  Kříž Rytíře Čestné legie (nejvyšší franc. vyznamenání - to obdržel jako jediný příslušník čs. vojska), dvěma Čs. válečnými kříži, medailí Za chrabrost před nepřítelem, medailí Za zásluhy a dalšími oceněními.
Po 2. sv. válce se A. Sedláček vrátil do Československa. Dokončil Vysokou školu válečnou, na níž působil od roku 1946 jako řádný profesor. Později byl povýšen na majora a stal se členem generálního štábu.

V létě 1949 byl zatčen a obžalován za "zločin ohrožení obrany republiky" podle § 8 zák. č.  231/1948 Sb. a dále "za zločin nehlášení trestného činu" podle § 35, odst. 2 zák. č. 231/1948. Byl odsouzen na dva a půl roku a vězněn v Praze a Opavě. V roce 1966 Vojenský obvodní soud v Olomouci zamítl jeho žádost o rehabilitaci, až v 70. letech (ve 2. fázi rehabilitací) byl A. Sedláček zproštěn všech obvinění.

Antonín Sedláček zemřel 11. července 1985 v Liberci.

Josef Srstka

Plukovník dělostřelectva, popraven v Berlíně roku 1941 ve věku 48 let, po válce i memoriam povýšen na brigádního generála.

Jan Škrha

Respicient finanční stráže
Popraven 22. 6. 1942 v Kounicových kolejích v Brně ve věku 31 let